Vánoce na dluh jsou nejhorší tradice. Jak utrácet v rámci svých možností nejen přes svátky
Ať už se nemůžete dočkat Štědrého večera, nebo už od října lehce ztrácíte nervy, kouzlu i nástrahám Vánoc se zkrátka nevyhnete. I jednoduchý nákup nám kvůli frontám zabere přes půl hodiny, kurýři jezdí jako o život a reklamní letáky nám slibují slevy století. Hlavně aby byl stůl plný a pod stromkem toho nebylo málo, že?
V tomhle stresu to snadno přepískneme. Ne se salátem, toho se dá sníst tuna, ale s penězi. V dobré víře rozdávat radost zkrátka povolíme a způsobíme kolaps nejdřív svému bankovním účtu a následně sami sobě. Přitom Vánoce původně nebyly žádným festivalem nákupní akrobacie. Jsou duchovní oslavou, ne další disciplínou v soutěži o nejvychytanější fotku na sociální sítě.
Jenže emoce jsou potvory. Když jsme unavení, přetažení nebo prostě jen toužíme po chvilce útěchy, občas se ocitneme v obchodě (nebo online košíku) a kupujeme i věci, pro které jsme nepřišli. Ještě si u toho říkáme, jaká to byla výhodná koupě. Impulzivní nakupování se ve svátcích umí rozjet jak boby na Parukářce.
Navíc sousedé mají světýlka synchronizovaná s hudbou, příbuzní posílají fotky z exotiky, a my máme pocit, že bychom měli držet krok. Ale upřímně? Sledovat život jiných jako sportovní přenos nám o to víc vybíjí baterky. Takže si zase rádi ulevíme... třeba nakupováním!
Vánoce na dluh
Pak jsou tu rodinné tradice. Kouzelné, hřejivé, a někdy tak trochu svazující. Že jsme něco nějak dělali vždycky, může být hodně tíživý závazek. Ale časy se mění. Životní náklady rostou, rodiny se proměňují, svět se vyvíjí. Tradice mají být mostem k minulosti, ne koulí na noze. Když už je čas některé z nich přepracovat, není to zrada. Je to laskavost k sobě i k ostatním. Minimálně Vánoce na dluh nejsou zrovna tradice, kterou bychom měli předávat dál.
Pokud vás ani tento článek neuklidnil, můžete vyzkoušet následující pravidla...
Pravidlo 5 minut
Místo snahy udělat velký plán, který nás většinou vyčerpá ještě dřív, než ho dopíšeme, tomu dejte jen 5 minut.
Pět minut na sepsání, co vás vlastně stresuje, nebo na přehled, kolik peněz můžete reálně utratit.
Pravidlo tří hromádek
Tahle metoda je překvapivě uklidňující a sníží stres minimálně na polovinu. Vezměte papír nebo mobil a rozdělte věci do tří kategorií:
Musím (nezbytné výdaje, věci bez diskuse)
Chci (ale můžu počkat)
Bylo by hezké (tady končí většina impulzivních nápadů)
Pravidlo reality
Napište si černé na bílém, kolik reálně máte na svátky. Ne pocitově, nebo „zhruba tak nějak, kdo vám co půjčí nebo slíbil“.
Normálně si zkontrolujte účet, odečtěte všechny náklady z položky „musím“ a uvidíte, co vám zůstane na vánoční nákupy.
Realita bývá méně strašidelná než naše představa nebo moment, kdy se v odhadu hrubě sekneme.
A když máme méně, než jsme mysleli? Pořád je lepší vědět, než hádat. Jasná čísla nás mohou uklidnit.
Mikroplánování místo velkých akcí
Přehnané plány jsou zdrojem úzkostí. Mikroplán říká: „Co je jedna jediná věc, kterou potřebuju mít vyřešenou dnes?“
Tenhle přístup je pro mozek jako teplý čaj s citronem. Uklidní nás. Něco, co je malé a jasně ohraničené,
snadněji splníme a pozitivně nás to naladí.
Pravidlo 24 hodin proti impulzivním nákupům
Funguje to na boty, na kosmetiku, na vánoční dekorace i na drahé doplňky do bytu.
Napište si někam na papír do šuplíku, co vás napadlo, že byste si chtěli pořídit.
Pokud jste si na to za 24 hodin ani nevzpomněli, nejspíš to tak nehoří.
Jestliže jste na nějakou věc ze seznamu mysleli, máte větší šanci, že jde o racionální potřebu, ne o nákupní horečku.
S odstupem navíc některé roztomilé (ale jinak zbytečné) položky budete vnímat méně dramaticky.
Žít v rámci svých možností není žádné nudné životní pravidlo, ale zdravý zvyk, který nám dává klid. Během svátků to znamená držet své emoce za ruku, ne za peněženku. Volit dárky, které mají srdce, ne astronomické cenovky. Nesoutěžit s okolím, kdo víc dá, zazáří nebo napostuje na Facebook.
V součtu totiž naše výdajové návyky nejsou jen otázkou matematiky, ale i duševní pohody. Když si dáme prostor nadechnout se, zanalyzovat, co opravdu chceme a co jen děláme ze zvyku, můžeme zjistit, na čem nám opravdu záleží. Ať už slavíte Vánoce duchovně nebo jen symbolicky, jejich podstata je stejná. Být spolu, v klidu a být přítomní. To jde uskutečnit i bez toho, aby konto po svátcích vypadalo, jako by se v něm prohnala vichřice.
