Jsem gay, když miluju svou ženu? Aneb jak internet ztrácí kontakt s realitou
Ženské a mužské role prošly v posledních dekádách dynamickou proměnou. Vysoké školy absolvuje statisticky více žen a i přes nerovné odměňování, které meziročně v ČR dosáhlo 18 %, vydělávají mladé ženy dostatek na to, aby se nemusely hnát do vztahu z ekonomických důvodů. Jejich požadavky na partnera se přirozeně proměňují také, ale ne každý se tomu chce přizpůsobit.
Na internet si každý může dát cokoliv a lidé rádi propagují životní styl, který jim přinese co nejvíce sledujících, aby je mohli vytěžit pro reklamní účely. A to tehdy, i když své rady sami nedodržují. Můžeme se tak setkávat se zobrazením třeba takzvaných „trad-wife“ tedy „tradičních manželek“, které celý den v perfektním makeupu běhají kolem plotny, aby nám pak udělovaly rady, jak má muž vydělávat a ženy svou kariéru pověsit na hřebík kvůli dětem.
Samozřejmě, že na takové životní volbě není nic špatného, pokud oba partneři usilují o stejnou věc. Ironií ale je, že tyto ženy v podstatě na sociálních sítích provozují vlastní podnikání, které vyžaduje velké nasazení. Těžko pak můžeme mluvit o definitivním konci kariéry. Jeden z výrazných rozporů mezi uměním střihu a realitou přinesl profilový rozhovor s influencerkou, která si říká Balerinafarm a jen na Instagramu má 10 milionu sledujících. Sice její milionářskou farmu obstarává personál okolo 30 lidí, ona si ale zakládá na tom, že o svých osm dětí pečuje sama. Chce to tak totiž její manžel Daniel. I život na farmě byl jeho snem.
„Vzdala jsem se tance, což bylo těžké. Vzdáte se kusu sebe,“ připustila influencerka s tím, že bývala dobrou balerínou, která toužila po kariéře v New Yorku. V rozhovoru přiznala i použití epiduralu při jenom z porodů, což by nebylo nic špatného, kdyby „přirozené“ porody bez medikace netvořily část obrazu, který o sobě na sítích vytváří. Celý rozhovor tak samozřejmě vyvolal kontroverze a opět upozornil na to, na co často zapomínáme – nemůžeme věřit tvrzením influencerů, které známe jen z kontrolovaných a pracně vytvořených obrazů na sítích.
Manželka na prvním místě
Jako protiklad obsahu, který vytváří takzvané trad-wifes, můžeme vnímat profily mužů či párů, které propagují progresivnější párové dynamiky. V nich jsou si partneři rovni, rozhodují se společně, nikdo se nikomu neobětuje a povinnosti si rozdělují podle svých preferencí. Alespoň tak to ukazují světu. Například Tiktokeři Maya + Hunter, které sleduje přes milion lidí, představují partnerství, ve kterém Hunter zastává pečovatelskou roli v domácnosti. Sdílí videa o tom, jak před návštěvou uklidí celý dům nebo manželce před návratem domů naaranžuje pugét podle barevné palety alba Taylor Swift.
V jednom z videí na pokračování mu Maya na obrazovce promítá různé předměty, o kterých se domnívá, že neuhádne, k čemu se používají. Přesto si Hunter vede dobře a rozpoznává například i elektrickou kulmu na řasy. „Je gay milovat svou ženu,“ ptá se následně Hunter ve videu, kde reaguje na opakující se komentáře pod jejich obsahem a poukazuje na jejich absurditu.
„Myslím to vážně. Je gay, když ti záleží na tvé manželce? Zveřejnili jsme video, kde jsem uhádl hodně produktů pro ženy, protože věnuju pozornost tomu, co zajímá mou manželku. Komentáře byly zase klasika,“ popisuje a ptá se, proč samozvané „alfasamce“ rozhodí, že někdo ví, jakou značku rtěnky používá jeho milá. Přesto stojí komentářová sekce za to. Ženy oproti „alfasamcům“ tento životní styl schvalují. Huntera chválí a jde vidět, že pozornost se stává jednou ze zásadních hodnot v představě o ideálním partnerovi. Už nestačí jen přinést výplatu, tu a tam přimontovat poličku a neopít se při neděli jako dobytek.
Alfy a hysterky
Jev, kdy ženy přebírají koníčky a zájmy svých mužů, zatímco muži manželkám tuto pozornost neoplácí, je zakořeněný ve stále existujících očekávání společnosti. Vezměme si takové „fanouškovství“ – každý něčemu fandíme, ať už je to oblíbená kapela nebo sportovní tým. Pokud prohraje oblíbený mužský tým a fanoušci pak hlasitě naběhnou do města a obtěžují ostatní, jejich performativní hypermaskulinitu si dokážeme obhájit vášní a oddaností k týmu.
Když sledujeme plačící fanynky Taylor Swift, které se nedostaly na koncert, nebo je emocionálně zasáhla nějaká píseň, jsou líčeny jako neurotické nebo dokonce hysterické (ačkoliv se jedná o neodborný termín s velmi negativními konotacemi) a máme tendenci se jim posmívat. Tyto vzorce můžeme pozorovat i v dalších aspektech života, kde jsou ženské zájmy pravidelně zlehčovány a zesměšňovány. Muži, které pak baví i „ženské věci“ jsou vykreslováni jako „chcípáci“, které takové zájmy snižují.
Tento pohled je odrazem silně zakořeněné misogynie, které se i ve 21. století stále daří, obzvláště díky extrémnímu obsahu, který je tlačen algoritmy na sociálních sítích. A je pohledem, který ubližuje nejen ženám, ale také mužům, kteří se kvůli tlaku okolí rozhodnou projevovat „chlapeckým“ způsobem. Dacantsví samozřejmě sníží jejich šance na partnerství se ženami, které požadují i emocionální přítomnost.
Ani „tradiční manželství“ Balerinyfarm a Daniela ani životní styl, který ukazují Hunter s Mayou, nejsou dosažitelné pro široké masy. Oba tyto páry už na první pohled žijí velmi privilegované životy v krásných velkých domech, ve kterých by obyčejné smrtelníky jen nový nátěr na zdi přišel pravděpodobně na celý roční plat. Tito influenceři nám ale ukazují jinou důležitou věc – ať už chceme žít jakkoliv, po partnerovi, který o nás bude pečovat a kterému bude záležen nejen na nás, ale i na našich zájmech, toužíme bez rozdílu všichni. Muži i ženy. Berme se proto vážně. Bez nálepek alfasamců a hysterek (které si občas lepíme i sami) možná zjistíme, že toho máme společného ještě víc.
