Neotřesitelná síla humoru: Interní vtípky jsou jako spiklenectví nebo neviditelné náramky přátelství
Nemá cenu tady uvádět příklady interních vtípků, které mám v partě se svými kamarády nebo doma s rodinou. Nerozuměli byste jim a vůbec by vám nepřišly vtipné. Stejně jako ty vaše mně. A právě v tom spočívá jejich kouzlo.
„Kubát jsem já.“ Tahle kratičká věta stačila v naší partičce spolužáků z vysoké k tomu, abychom se řezali smíchy. Nerozumíte? Není divu. K tomu abyste vtípek, který je v ní obsažený, pochopili, bylo by potřeba vyprávět předlouhý příběh, který jí předcházel, a stejně byste na jeho konci s protaženým obličejem pronesli zklamané „aha, hm“. Interní vtípky zkrátka nejsou pro každého.
Neviditelné náramky přátelství
Interní vtipy představují malé orientační body na mapě sdílených zážitků. Mohou vzniknout z náhodné fráze, trapného momentu nebo naprosto nevtipné situace, která se časem promění v legendu. Kolega v práci se přeřekne a šéfa omylem označí nepublikovatelným výrazem. Spolubydlící se opije na večírku a provede nečekaný společenský přešlap, za který si po právu vyslouží nelichotivou přezdívku. Nebo se vaší kočce podařilo vystrašit otravnou tetu, která vykřikla onu pověstnou větu, kterou si v rodině – za tetinými zády – citujete už několik let? To jsou právě ty momenty, které nedávají smysl nikomu jinému, ale ve vašem kruhu spiklenců vyvolávají salvy smíchu. Tyhle, na první pohled nevtipné, hlášky fungují ve smyslu jakýchsi emočních kódů. Spojují nás skrze sdílenou historii, vzájemnou důvěru a naši potřebu náležet do nějakého společenství. Ve světě, který se rozpadá na samostatné bubliny a jednorázová setkání, nabízejí interní vtipy něco velmi vzácného. Vzájemnou sounáležitost.
Proč nás „ty naše“ vtípky sbližují
Aktivují mozek pro sounáležitost
Smích nad něčím, co „chápou jen někteří“, je víc než jen pouhá zábava nebo humor. Je to záblesk naznačující, že „patříme do stejný party“. Sociální psychologové Baumeister a Leary popsali ve své studii potřebu někam patřit jako základní lidskou motivaci, kterou interní vtipy aktivují téměř okamžitě. A náš mozek se může pohroužit do konejšivého pocitu bezpečí.
Budují skupinovou identitu
Interní vtipy jsou jako lepidlo, které drží pohromadě týmy, rodiny i kamarády. Zdá se vám, že například zdravotníci, záchranáři, ale třeba i lidé s postižením mezi sebou žertují až příliš drsně? Interní vtipkování pomáhá zvládat tlak a připomíná, že v tom jedeme spolu.
Vytvářejí prostor pro autenticitu
Se svými nejrůznějšími podivnostmi a libůstkami, která by někomu mohla přijít bizarní, se rozhodně nesvěřujeme lidem, kterým nevěříme. Stejně tak interní humor vyžaduje důvěru a ochotu riskovat to, že vás ostatní pochopí, nebo alespoň neodsoudí. Tam, kde vtipy vznikají a přežívají, vládne pocit bezpečí.
5 PSYCHOLOGICKÝCH VYSVĚTLENÍ JAK FUNGUJÍ VTIPY JEN PRO „ZASVĚCENÉ“
1. Teorie sociální identity (Social Identity Theory – Tajfel & Turner, 1979)
Podle ní si lidé vytvářejí svou identitu nejen na základě individuálních rysů, ale i na základě
příslušnosti ke skupinám jako jsou přátelé, rodina či kolegové. Interní vtipy posilují pocit „my proti
nim“, což upevňuje soudržnost skupiny a zdůrazňuje rozdíl mezi „námi“ a „ostatními“. Členové
skupiny se díky nim cítí výjimeční a propojení.
2. Teorie sdíleného významu a implicitního porozumění
Interní vtípky fungují jako forma kódované komunikace, která je založená na společné zkušenosti,
znalostech nebo zážitcích. Tento typ humoru vyžaduje znát společný kontext, a tím pádem
automaticky vymezuje, kdo je „uvnitř“ a kdo „venku“. Ve výsledku pak mezi těmi „uvnitř“ vzniká pocit
blízkosti, důvěry a bezpečí.
3. Humor jako sociální lepidlo
Humor obecně slouží jako nástroj pro budování vztahů, zmírňování napětí a zvyšování sociální
soudržnosti. Interní vtipy jsou pak ještě intenzivnějším pojítkem, protože jsou „jen naše“, vznikají z
naší historie, sdílených trapasů nebo inside zážitků.
4. Kognitivní teorie humoru (Incongruity Theory)
Humor často vzniká z nějakého narušení očekávání nebo neodpovídající situace, kterou ale umíme
„rozluštit“. Interní vtipy bývají zvláštní nebo absurdní, ale právě protože víme, co je za nimi, cítíme
uspokojení z porozumění, z toho, že jsme „v obraze“. A to je psychicky příjemné.
5. Potřeba výlučnosti a sdíleného tajemství
Lidé mají potřebu nejen někam patřit, ale zároveň být i součástí něčeho jedinečného. Interní humor
kombinuje obojí. Potvrzuje, že někam patříme, a zároveň že toto pouto není pro každého. Navíc
sdílení tajemství zvyšuje blízkost a důvěru mezi lidmi.
