Hodně vášní, málo smutku, "převozníkem" léčí rozchod až třetina lidí. Nejčastěji jde o někoho, koho už znají
Vrhnout se hned po rozchodu do nové náruče je lákavá nabídka. Spousta vášnivého sexu, málo času na truchlení. Převozníci a převoznice mají ale i svá úskalí.
Když se moje kamarádka Karolína po patnácti letech rozešla s manželem, byl to pro všechny její přátele trochu šok. Nikdy se nehádali. Skoro si nestěžovala. Působila navenek jako vzorná manželka a na rozvádějící se nebo rozvedené ženy pohlížela s lehkou hrůzou, jako by měly lepru. Jenže taky, jak se ukázalo, s manželem spolu už dva roky nespali a mluvili maximálně o tom, kdo kdy odveze děti na kroužek. Choreografie jejich rodinného života se během let uspořádala tak, aby se doma moc nepotkávali a nemuseli spolu trávit čas v jedné místnosti. Takže když jí oznámil, že se stěhuje k jakési Zuzaně, pocítila spíš úlevu. Nebyla to pro ni zdaleka taková rána, jak si vždycky představovala, že by mohla být.
Otřáslo jí nicméně něco jiného. „No jo, jenže co teď budu dělat?“ brečela nad třetím ginem s tonikem. „Co když už si nikdy nikoho nenajdu? Je mi čtyřicet sedm! Kdo by mě chtěl? Zoufalou, opuštěnou, rozvedenou matku! Vždyť já už ani nevím, jak se chodí na rande. Jak se to vůbec dělá? Když jsem začala chodit s Honzou, ještě ani neexistoval Instagram. To si mám jako jít sednout sama do baru? Nebo si stáhnout Tinder?“ „Brzdi,“ mírnila jsem ji. „Proč se hned hnát do dalšího vztahu? Přece si trochu užij, že jsi svobodná. Dělej věci, které jsi s Honzou dělat nemohla. Kolikrát jsem od tebe slyšela, že mu vadí, když se díváš na Selling Sunset? Nebo když doma přesazuješ pokojovky, protože je z toho nepořádek? Nebo když nosíš boty na podpatku? Tak si to teď užívej, buď sama sebou a na chlapy se aspoň na chvíli vykašli!“
Ale Karolína nechtěla být sama sebou. A hlavně nechtěla být sama se sebou. Chtěla být s někým. Po týdnu mi volala z Brna, kde byla na kongresu očních lékařů. Otázka „Jak se to vůbec dělá?“ se zjevně rozplynula v nenávratnu. „Znali jsme se z různých akcí už dřív, ale nikdy předtím jsem si ho zas tak moc nevšímala. Teď jsme se poprvé doopravdy dali do řeči. Po přednášce jsme šli do baru. Je asi o deset let mladší, ale to se teď už může, ne?“ chichotala se. Ukázalo se, že její objev Ondřej má asi metr devadesát, brýle, husté tmavé vlasy, očařskou praxi v Kolíně („To není tak daleko, ne?“) a nesmírné pochopení pro trable čerstvě opuštěné manželky („Vůbec nechápal, jak mě Honza mohl celý léta takhle ignorovat!“). „Prý po mně koukal už dávno, ale vždycky jsem mu připadala taková nepřístupná!“
Karolína se vrátila z Brna jako vyměněná. Další večer s ní byl poněkud nudný, protože stále sklouzávala očima ke svému telefonu, na němž vedla nekonečné konverzace s Ondřejem z Kolína, chichotala se nebo s úsměvem kroutila hlavou nad něčím, co jí právě napsal, a nakonec prohlásila, že v sobotu za ní přijede. „No tak si toho svýho převozníka užij,“ pokrčila jsem rameny. „Jak jako převozníka?“ Karolína se trochu urazila.
Love on rebound
Slovem „převozník“ se v češtině docela poeticky označuje člověk, se kterým si začneme poté, co nám zkrachuje dlouhodobý vztah. (V angličtině se tento druh známosti označuje slovesem „rebound“, což znamená „odrazit se“ nebo „odskočit“, což už tak poetické není.) Psychologové Cassie Shimek a Richard Bello ve studii na toto téma říkají, poněkud suše, že „někteří jedinci po rozchodu nacházejí úlevu v nezávazných vztazích, které slouží jako prostředek k vyrovnání se se ztrátou vztahu předcházejícího a k přetržení pout s bývalým partnerem“. Těch některých jedinců je prý zhruba třetina. A překvapivé je, že převozníkem se málokdy stává úplně cizí člověk, na kterého jsme narazili někde v baru nebo na seznamce. Mnohem častěji to je někdo, s kým máme vztah z minulosti: ve 21 % případů kamarád nebo známý, ve 20 % případů dokonce sám bývalý partner (se kterým dočasně vznikne jakýsi vztah nevztah v duchu rozešli jsme se, ale randíme a spíme spolu) a v celých 54 % případů jiný bývalý partner z dřívějška.
Zdá se, že tím hlavním společným jmenovatelem je tady důvěra, útěcha a pocit bezpečí. To je to, co u převozníka hledáme především. Je to někdo, kdo nám pomůže zhojit rány a kdo nás zbaví té nemilé povinnosti truchlit nad právě ukončeným vztahem.
Ondřejovi se to tedy dařilo opravdu dokonale. Poté, co za Karolínou přijel do Prahy a co spolu strávili úžasný víkend bez dětí v jejím bytě, se tvářila naoko zoufale: „Hele, on mi píše tak osmkrát denně. Že mě miluje. Že beze mě nemůže žít. Chce se přestěhovat do Prahy, chápeš to? Začínám se toho trochu děsit. Co mám dělat?“ Ve skutečnosti se neděsila ani trošičku. Ten nepřiměřený zájem jí dělal dobře právě proto, že byl tak nepřiměřený. Byla to dokonalá výživa v kapačce pro její už dlouho podvyživené ego.
„Připadám si trochu jako pijavice, upírka,“ přiznala mi ve slabé chvilce. „Jako bych z toho kluka vysávala pro sebe sílu a sebevědomí. Snad poprvé je do mě někdo zamilovanej víc než já do něj.“ Ujistila jsem ji, že je to v pořádku. Co jsem taky měla říct? Byla jsem ráda, že moje kamarádka po rozchodu s manželem nepláče doma do polštáře, ale začala po letech zase používat červenou rtěnku a usmívá se na celý svět.
Čím dřív, tím líp
Jedna moudrost říká, že lásky zrozené příliš brzy po rozchodu, jejichž hlavním účelem je vzpamatovat se z předchozího vztahu, zřídkakdy přetrvají. Přesto odborníci tvrdí, že pro toho, kdo se právě rozešel, mohou mít ozdravné účinky. Převozník nám totiž může poskytnout jisté emoční benefi ty. Zpravidla se vám totiž díky převozníkovi, nebo převoznici, po porozchodové depresi rychleji vrátí pocit pohody a sebevědomí. Na druhou stranu je ale potřeba říct, že je přirozené, ba dokonce žádoucí, si rozchod odtruchlit. Obzvášť pokud se nám rozpadl vztah, ve kterém jsme byli několik let. Převozník v nás sice rozpoutá všechny ty vášnivé hormony a nenechá nás brečet doma do polštáře, ale smutek z rozchodu se neztratí a vybublá jinde. Dalším problémem je to, s jakými očekáváními vstupuje do takové situace sám převozník. Pokud nehledá vážný vztah, je všechno ideální, jestli ale cítíte, že mu, nebo jí, hrozí vážné citové zranění, jděte raději od toho.
Postupem času se ukázalo, že Ondřej vážný vztah nehledal. Karolína po nějaké době přiznala, že jeho ztřeštěná zamilovanost odezněla a jejich vztah se přerodil v jakousi formu sexuálního kamarádství. Ale svůj účel splnil dokonale. Karolína se nechoulí strachy při představě, že se už nikdy s nikým neseznámí a že neví, jak se to dělá. Ačkoli teď řeší rozvodové trable, je šťastná single a těší se na novou lásku. Která už nebude „on rebound“.
