Dovolená neznamená jen přestat pracovat: Jak si ji užít na maximum

,,,

,,, Zdroj: Jametlene Reskp on Unsplash

Nezáleží tolik na tom, jak dlouho vaše dovolená potrvá ani kde ji strávíte. Přesto existuje pár obecných principů, které vám pomohou užít si vaši letošní letní dovolenou na maximum.

Týmy odborníků po desetiletí řeší, jak zařídit, abychom byli v práci co nejefektivnější, abychom neprokrastinovali, abychom toho stihli co nejvíc. V knihkupectvích na tohle téma najdete celé regály knih. Co kdyby se podobná odborná pozornost věnovala také dovolené?

To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.

Dovolená přece není jen čas, kdy nepracujeme (abychom načerpali sílu na další práci), je to také důležitá součást našeho života. Když se ve vzpomínkách vracíme do minulých let, zážitky z dovolené – přestože jde třeba jen o jediný týden u moře za celý rok – září mezi jinými vzpomínkami s překvapující jasností a příhody z oněch prosluněných (nebo deštivých) dnů patří k těm, které si s sebou neseme celý život. „Dovolená na nás příznivě působí ještě dlouho poté, co skončila, protože dál žije v příbězích, které si vyprávíme. Stávají se součástí naší identity, toho, co vnímáme jako svoje já,“ říká sociolog a psycholog Amit Kumar. Jaká by tedy na základě dostupných odborných výzkumů měla být ideální dovolená?

Ještě než odjedete

Pokud jde o délku, odborníci se na žádném ideálním počtu dní neshodnou. Zřejmě i proto, že nic jako příliš dlouhá dovolená v současném světě neexistuje a každý si bere volno tak, jak mu jeho pracovní život umožňuje. Ostatně, délka podle nich ani není rozhodujícím faktorem: „Delší dovolená se může zdát lepší než kratší. Ale když vzpomínáme na nějaký zážitek, ukazuje se, že není tak rozhodující, jak dlouho trval,“ říká behaviorální ekonom Dan Ariely. Každá dovolená má podle něj tři fáze: očekávání, prožívání a vzpomínání.

Je to tak. Blahodárné účinky dovolené začínají dávno předtím, než někam odjedeme. Všichni známe momenty předdovolenkového těšení, kdy vidina nadcházejícího týdne u moře (nebo kdekoli jinde) mění naše vnímání všedních dnů, jako by do nich zdálky už zářilo středomořské slunce a cítili jsme slaný vítr od Atlantiku. „V období před dovolenou lidé sice mohou prožívat stejný pracovní stres jako jindy, ale vadí jim méně. Negativní emoce jako obavy a úzkost nemají na tělo tak intenzivní dopad,“ říká kalifornská psycholožka Sarah Pressman.

Podle některých výzkumů je radost z dovolené dokonce největší ještě předtím, než na ni odjedeme, tedy ve chvíli, kdy existuje pouze v našich představách bez nekonečného čekání na letišti, komářích štípanců nebo žahanců od medúz. S těšením můžeme záměrně pracovat a rozvíjet ho třeba tím, že si o cíli své cesty předem něco přečteme, pustíme si fi lm, který se tam odehrává, nebo nachystáme činnosti, kterým se na dovolené chceme věnovat.

Na první noci záleží

Kufry jsou naloženy v autě, sedíte v letadle nebo ve vlaku, dovolená začala. Podle sociální psycholožky Elizabeth Dunn právě první dny zanechávají nejsilnější dojem a do značné míry rozhodují o tom, jak budeme vnímat celou dovolenou. Ona sama podle svých slov tomu přizpůsobila dovolenou s manželem na Bali: „Během pobytu jsme většinou přespávali v levných hostelech, ale na první noc jsem nám zarezervovala pokoj v pětihvězdičkovém hotelu,“ vzpomíná. Podle jejích slov ta první luxusní noc vytvořila dokonalé entrée pro další zážitky.

Metody zkoumání pocitů během samotné dovolené samozřejmě nejsou příliš spolehlivé. Psychologové mohou „účastníky zájezdu“ vybavit na cestu dotazníky, nemají ale kontrolu nad tím, jak zodpovědně je budou vyplňovat. Ještě menší spolehnutí je na to, jak si své pocity budou vybavovat zpětně po návratu. Nicméně se zdá, že naše potěšení z dovolené vrcholí někdy mezi 40 a 70 procenty z celkové doby pobytu. Potom nastupuje lehká úzkost z návratu do práce, dovolenková verze proslulé „nedělní depky“.

Jeden ze způsobů, jak si dovolenou subjektivně prodloužit a zároveň zintenzivnit příjemné pocity, je dost překvapivý. Jde o to, že pobyt v polovině přerušíte a na skok se vrátíte do běžného života. Na každé sebepříjemnější dovolené totiž nastoupí cosi jako rutina. Každý den vstanete, jdete na pláž, večer grilujete nebo si dáváte sklenku na terase… A dny se začínají podobat jeden druhému, podobně jako když chodíme do práce. Je to příjemné, ale už ne tolik jako na začátku. Když na jeden den odskočíte zpátky „do civilizace“, rutina se tím přeruší a po návratu si můžete znovu užívat opojný pocit, že jste první den na dovolené.

Pravidlo posledního dne

Naše vzpomínky na dovolenou výrazně poznamenává také její závěr. Jakkoli je to bizarní, nejvíce poznatků v tomto ohledu přináší výzkum s pacienty podstupujícími kolonoskopii, který provedl nositel Nobelovy ceny Daniel Kahneman. Co má, proboha, kolonoskopie společného s dovolenou, říkáte si nejspíš. Inu, právě to, že i u ní hodně záleží na tom, jak skončí. Pacienti, jejichž procedura byla ke konci méně bolestivá, hodnotili kolonoskopii celkově jako méně nepříjemnou než ti, u kterých byla bolest celou dobu stejně intenzivní, dokonce i v případě, že jejich procedura trvala déle. Daniel Kahneman dospěl k tomu, že na náš celkový pocit z nějakého zážitku nemá ani tak vliv jeho délka, jako spíš vzpomínka na několik výjimečných okamžiků v jeho průběhu a samotný konec. Psychologové tomu říkají pravidlo „peak – end“, vyvrcholení a zakončení.

Podle této logiky nemá příliš cenu plýtvat časem a penězi na to, abyste mohli například v prázdninovém resortu u moře zůstat o pár dnů déle. Smysluplnější je dopřát si ke konci pobytu nějaký mimořádný zážitek, který se vám vryje do paměti.

Cestování– Masáž mozku

Je ale vůbec důležité někam cestovat? Neodpočine si člověk nakonec lépe doma, kde se nemusí stresovat kolonami na dálnici, přestupy na letišti, ztracenými kufry nebo dětmi, které na zadním sedadle kňourají „kdy už tam budem“?

Ano i ne, říkají psychologové. „Když zůstaneme doma, je těžší mentálně se odpojit od práce, a nejen proto, že počítač máme pořád po ruce,“ říká Sarah Pressman. Důležitější než přemístit se na nějaké jiné místo na mapě je přemístit se vnitřně – někam, kde jsme otevřeni novým zážitkům. Ty samozřejmě můžeme objevovat i v místě, kde žijeme, žádá to ale mnohem více kreativity. Když se vydáme na cesty, nové je úplně všechno, aniž bychom se o to museli snažit. „Cestování bych přirovnal k takové masáži mozku,“ říká neuropsycholog Paul Nussbaum. „Když objevujeme nová místa a musíme si poradit v nestandardních situacích, mozek si vytváří na buněčné úrovni nová propojení, což je pro něj velmi zdravé.“

Během cest se stáváme znovu tak trochu dětmi v tom smyslu, že mnoho věcí zažíváme poprvé. Novost zážitků nám subjektivně zpomaluje vnímání času a vytváří vzpomínky, které se vryjí do paměti pevněji než to, co děláme každý den.

Mentální nastavení objevujícího dítěte můžeme ještě umocnit tím, že si svůj čas na cestách nenaplánujeme do všech detailů, dáme určitý prostor spontánnosti. Máme-li možnost vybočit z předem daného programu, zajít třeba neplánovaně na koncert místní kapely nebo si půjčit loďku a vyjet si někam nazdařbůh, snadněji se dostáváme do módu prožívání „tady a teď“, právě tak vznikají ony nezapomenutelné momenty.

Spontánní rozhodování má i tu výhodu, že od něj neočekáváme perfektní výsledek. Budeme-li vyjížďku lodí plánovat dva měsíce dopředu, nepřízeň počasí nám ji nejspíš pokazí, ale pokud jsme se pro ni rozhodli právě v tu chvíli, všechno, co po cestě potkáme, bereme jako součást neplánovaného dobrodružství.

Ve vzpomínkách je ještě krásnější

„Většina dovolených má silný, ale poměrně krátkodobý efekt. Pozitivní pocity po jejím skončení velice rychle vyprchají,“ konstatuje nizozemská výzkumnice Jessica de Bloom. Nejspíš k tomu nepotřebujete dobrozdání psychologů, znáte to z vlastní zkušenosti: Třetí den po návratu do práce už ani nevíte o tom, že jste na nějaké dovolené byli. Dobrým trikem, jak si přechod zpátky do každodennosti trochu usnadnit, může být naplánovat si timing dovolené nikoli od víkendu do víkendu, ale tak, že přijedete domů uprostřed týdne. Váš první týden v práci tak začne ve středu nebo ve čtvrtek, a návrat do pracovního procesu tak bude trochu milosrdnější.

Tím ale teprve začíná třetí fáze celého zážitku, tedy vzpomínání na dovolenou. Novozélandský psycholog Simon Kemp chtěl zjistit, jak se naše vzpomínky po dovolené liší od pocitů, které prožíváme během samotného pobytu. Pro svůj experiment získal padesát dobrovolníků, kteří mu během svých prázdnin každý den sdělovali své aktuální pocity. Po návratu je znovu požádal, aby se rozpomněli, jaké pocity tam zažívali den za dnem. Celkem nepřekvapivě zjistil, že ve vzpomínce se dovolená jevila mnohem šťastnější, než ve skutečnosti byla. Tentýž jev potvrdil i výzkum Američanů Leigha Thompsona a Terence Mitchella: Dovolená je nejkrásnější, když se na ni těšíme nebo na ni vzpomínáme.

Vzpomínky z dovolené jsou jedinečné, ale také nepřenosné. Jeden ze zaručených způsobů, jak si je můžeme zkazit, je začít je porovnávat se vzpomínkami jiných lidí. Snadno se totiž může ukázat, že naši přátelé, kolegové z práce nebo kdokoli na sociálních sítích byli na ještě bělejší pláži, cestovali na ještě větší lodi nebo v přímořské hospůdce spořádali ještě větší chobotnici. A tak přestaňme soutěžit v počtu a exotičnosti navštívených destinací a dovolme raději vzpomínkám z prázdnin, aby už napořád zářily jako výjimečně barevné korálky na šňůře našeho životního příběhu. 

Láska na cestách

Společné zážitky z cest utužují partnerské vztahy, někdy ovšem tím, že je vystavují zkouškám. „Když spolu dva lidé cestují, něco se mezi nimi odehrává,“ říká vztahová terapeutka Elizabeth Overstreet. „Nejenže spolu tráví více času, ale musejí společně řešit nestandardní situace a zažívají mnohá poprvé.“ Cestování je podle ní jakýsi zesilovač, který v novém světle zvýrazní vlastnosti vašeho protějšku. „Narušení každodenní rutiny pomáhá udržet ve vztahu jiskru a zájem o druhého,“ dodává Elizabeth Overstreet.

"Článek vyšel v časopise Moje psychologie 6/2024"