O svém autismu se dozvěděl až v 77 letech: Znáte tyto celebrity na spektru?
Porucha autistického spektra (PAS) není nemoc, ale odlišný vývoj mozku. Ovlivňuje to, jak lidé komunikují, chovají se a vnímají svět kolem sebe. Přestože povědomí o autismu roste, stále o něm koluje řada předsudků. Tohle jsou slavné osobnosti, o kterých jste možná ani netušili, že žijí s autismem, ale předsudky boří jak na běžícím páse.
Anthony Hopkins
Legendární herec, kterého si většina z nás pamatuje jako mrazivého Hannibala Lectera z Mlčení jehňátek, je příkladem úspěšného člověka s pozdní diagnózou autismu. Ačkoli již od mládí vykazoval typické rysy Aspergerova syndromu, jako je obsedantní myšlení či složitější navazování přátelství, oficiální diagnózu se dozvěděl až v roce 2014, tedy ve svých 77 letech.
Držitel dvou Oscarů vnímá svůj život na spektru jako obrovský benefit pro kariéru. „Na lidi se rozhodně dívám jinak. Rád dekonstruuji a rozebírám postavy,“ nechal se slyšet. Lidé s autismem mohou ve svých profesích nejen prosperovat, ale dosáhnout i absolutního vrcholu.
Courtney Love
Divoká frontmanka rockové kapely Hole žije s diagnózou autismu už od svých devíti let. Jako malá se potýkala se zpožděním vývoje řeči, hmatovou přecitlivělostí, extrémní plachostí a drsné šikaně od spolužáků. Útěchu však našla ve světě knih. Tato literární vášeň později zásadně ovlivnila její psaní textů a hudební tvorbu, do které promítla právě i své pocity sociální odlišnosti a izolace. V ikonickém rozhovoru pro časopis Rolling Stone v roce 1994 na své dětství zavzpomínala slovy: „V raném věku jsem vůbec nemluvila. Moje první návštěva psychiatra byla už ve třech letech... Pak jsem ale prostě rozkvetla.“
5 nejčastějších mýtů o autismu
Autismus se dá vyléčit.
Autismus nelze vyléčit, protože to není choroba. Cílem není lidi s autismem „předělat“, ale vytvořit jim takové podmínky, aby mohli se svou odlišností spokojeně žít.
Očkování způsobuje autismus.
Rozsáhlé vědecké studie tuto souvislost jednoznačně vyvrátily. Tento mýtus pouze vede k odmítání vakcín a návratu zapomenutých nemocí.
Autismus postihuje jen chlapce.
Týká se i dívek, ale u nich se na něj hůře přichází. Dívky dokážou své projevy lépe maskovat a diagnostická kritéria byla v minulosti nastavena hlavně podle chování kluků.
Lidé s autismem nemají empatii.
Empatii mají, jen ji prožívají a vyjadřují jinak. Může pro ně být těžké své city ukázat způsobem, kterému okolí běžně rozumí.
Všichni autisté mají mentální postižení.
Autismus je široké spektrum. Někteří lidé s autismem sice podporu v oblasti intelektu potřebují, jiní mají průměrnou nebo naopak vysoce nadprůměrnou inteligenci.
Dan Aykroyd
Legendární komik se od dvanácti let potýkal s mírnou formou Tourettova syndromu, ale motorické i zvukové tiky se mu díky terapii podařilo do patnácti let úspěšně zvládnout. V 80. letech si pak vyslechl diagnózu Aspergerova syndromu. Zajímavé ale je, že Aykroyd svou neurodivergenci otevřeně označuje za hlavní klíč svého úspěchu. Byly to totiž právě jeho intenzivní dětské hyperfixace na duchy a policejní práci, které ho inspirovaly k napsání scénáře k celosvětovému megahitu Krotitelé duchů.
Susan Boyle
Fenomenální zpěvačka (už její debutové album I Dreamed a Dream bořilo prodejní rekordy v Británii i USA) a nezapomenutelná hvězda soutěže Britain's Got Talent prožila velkou část života v hlubokém nepochopení. V dětství jí totiž mylně diagnostikovali poškození mozku, což sama vždy vnímala jako nespravedlivou a zatěžující nálepku. Skutečnou pravdu, že se nachází na autistickém spektru a má Aspergerův syndrom, se dozvěděla až v prosinci 2013 ve svých dvaapadesáti letech. Správná diagnóza pro ni tehdy znamenala obrovskou úlevu: „Konečně mám jasnější představu o tom, co se děje, a cítím se klidnější. Myslela jsem si, že mám vážnější onemocnění a nebudu moct správně fungovat,“ svěřila se. Její příběh, i když má šťastný konec, bohužel ilustruje generaci tzv. neviditelných autistů.
Daryl Hannah
Hvězda kultovních filmů a zapálená ekologická aktivistka je příkladem toho, jak zásadní je správná rodinná podpora. Když jí v dětství diagnostikovali autismus, lékaři její matce doporučovali ústavní péči a silné léky. Její matka to však odmítla a dala dceři šanci najít vlastní cestu. Přestože se Daryl potýkala s ochromující plachostí, svůj bezpečný přístav a způsob sebevyjádření nakonec objevila v tanci a herectví. O své diagnóze veřejně promluvila až v roce 2013 a od té doby boří mýty o neurodiverzitě. Pokud dostanou lidé na spektru prostor pro svou kreativitu, mohou naplno rozvinout svůj potenciál a excelovat i v tak dravém a stresujícím prostředí, jako je Hollywood.
