Mýtus jediné „nejky“: Proč je pro naši duši lepší mít v životě spíš partu přátel?
Mít více přátel není vůči žádnému z nich nevěrou. Nejde o vypočítavost, ale o rozložení vztahové zátěže mezi víc lidí, což je zdravější, než se spoléhat na jednoho „best". Problém s dospívajícím dítětem nemusí pochopit bezdětná kamarádka, komplikace v práci nejlépe probereme s přítelem z branže.
„Kdo je tvoje nejlepší kamarádka?" Dotaz, který mě provázel možná celou docházku na základní škole. Nevím přesně, jak to mají kluci, ale každá holka měla tenkrát svoji „nejku". Sednout si vedle někoho jiného v autobuse cestou na školní výlet, nedejbože 1. září do lavice, znamenalo neodpustitelnou zradu. Přátelství, které vypadalo, že vydrží až do smrti, se rázem sesypalo jako domeček z karet. „Nej" znamenalo exkluzivitu a výlučnost určenou jen pro jednoho.
Kdybych dnes dostala stejnou otázku, nevěděla bych, jak odpovědět. Takových „top" přátel mám víc, a nadto pocit, že s jedním či jednou se nedopouštím „nevěry" vůči druhému. A nejsem v tom sama. „V průběhu života potřebujeme různě vztahové konfigurace. Myšlenka jednoho všeobjímajícího vztahu je spíše kulturním ideálem než psychologickou realitou," upozorňuje britská psycholožka a psychoterapeutka Susie Orbach, která se ve své práci dlouhodobě zabývá vztahy a identitou člověka.
Evoluce si žádá kamarády
Skutečnost, že přátelské vztahy patří mezi hlavní zdroje životní pohody, dokládá řada psychologických výzkumů a většina z nás to moc dobře zná i z vlastní zkušenosti. Mít někoho, kdo nám umí být oporou, dodává pocit blízkosti, sdílení a zakotvení je doslova „živá voda". Šťastný a spokojený život stojí na více nohách a přátelství je jednou z těch nejdůležitějších. Trávení času ve společnosti blízkých přátel je jedním z důležitých způsobů, jak pečujeme o svou duši.
„Sociální vztahy fungují jako silný ochranný faktor duševního i fyzického zdraví," shrnuje americká psycholožka Julianne Holt-Lunstad, která se dlouhodobě věnuje výzkumu osamělosti. Ve své metaanalýze upozorňuje, že kvalita sociálních vztahů má na délku a kvalitu života srovnatelný vliv jako vyhýbání se kouření, pravidelný pohyb, zdravá strava a dostatek spánku.
Z pohledu evoluční biologie je potřeba blízkých vztahů doslova životní nutností. Přežití lidské tlupy vždy záviselo na spolupráci, důvěře a vzájemné pomoci jejích členů. A i když dnes nežijeme v jeskyních, náš nervový systém na pocit sounáležitosti reaguje stále úplně stejně.
Střídání přátel či exkluzivita
Mít jakousi „tlupu" přátel je tedy často zdravější, než se výhradně spoléhat na jednoho „best". Nejde o vypočítavost, ale o rozložení vztahové zátěže mezi víc lidí. „Přátelství je prostor empatie, ne nekonečného zpracovávání emocí. Když jeden vztah nese veškerou naši tíhu, začne se deformovat," upozorňuje britský psychoterapeut Stephen Grosz.
Výlučné přátelství sice může nabídnout velkou hloubku a intimitu, zároveň mu ale hrozí přetížení. Jeden člověk nemůže dlouhodobě unést všechny naše radosti, strachy, frustrace i očekávání. Možnost „vystřídat se" a sdílet tak různé části života s různými lidmi přináší nakonec úlevu oběma stranám.
Přátelé patří k našim velmi důležitým vnějším zdrojům životní síly a energie. Jak stárneme, a s tím vstupujeme do nových rolí, měníme zaměstnání a profese, zkušenosti a životní priority, ruku v ruce a s tím se proměňují i naše vztahy. Psychologové zmiňují, že přátelství prochází vývojovými fázemi podobně jako my sami.
S bezdětnou kamarádkou má tak jen pramalý smysl probírat peripetie raného mateřství, probdělé noci nebo odstříkávání mléka. Pracovní stres zase lépe pochopí kamarádka, která je zároveň kolegyní z kanceláře nebo pracuje ve stejné branži, existenciální otázky kamarádka z jógy, která se už roky snaží „postavit na hlavu" nejen tělo, ale obrátit vzhůru nohama i celý svůj život.
„Jedna kamarádka se mnou řeší vztahy a brečí se mnou u vína, druhá se mnou chodí běhat a třetí zná všechny moje pracovní průšvihy," popisuje stručně svoji zásadní trojku kamarádek čtyřicetiletá Jana. „Každý přítel nás uvádí do světa, jenž je současně jeho i náš. My všichni jsme sestavení z mnoha světů a každé přátelství probudí jeden nebo více z nich k životu," poznamenává americký jungovský psycholog a psychoanalytik Robert Moore.
Od nejky k síti vztahů
V období dospívání míváme často jednu nejlepší kamarádku či kamaráda a jejich jména se někdy střídají rychleji, než by nám dnes přišlo přiměřené. V kontextu partnerského vztahu bych dokonce řekla, že jsme v pubertálním věku kámoše měnili „jako ponožky". Pozor ale, v tomto případě se vůbec nejedná o vadu charakteru.„Adolescence je obdobím experimentování se vztahy. Přátelé přicházejí a odcházejí spolu s tím, jak se formuje identita mladého člověka," vysvětluje vývojový psycholog Laurence Steinberg.
S přibývajícími léty se, pokud jde o kamarády, chováme čím dál tím méně promiskuitně než v mládí a naše přátelské vztahy bývají stabilnější, hlubší a dlouhodobější. Zpravidla už nejsou také postavené na jediné výlučné osobě. Britský psycholog a antropolog Robin Dunbar mluví o tom, že náš nejbližší okruh tvoří přibližně pět lidí. Ve své teorii sociálních kruhů vysvětluje, že lidská kapacita pro blízké vztahy je biologicky omezená a hierarchicky strukturovaná. Další kruhy pak zaplňují dobří kamarádi a známí. Když si to sami zhruba spočítáte, tak známých máme klidně stovku, kamarádů desítky, ale opravdových přátel jen několik.
Přátelství potřebuje péči
Přátelský vztah není samozřejmost. Je ovlivňován četností kontaktu mezi lidmi, dostupností jednoho vůči druhému, sdílením zkušeností i vzájemnou pomocí v těžkých chvílích. Když o něj, jako o jakýkoli jiný vztah, nepečujeme, chřadne, až odumře podobně jako rostlina bez vody, živin a slunečního světla.
„Blízké vztahy vyžadují opakovaný kontakt, i když nemusí být častý," uvádí americký sociolog Jeffrey Hall, který zkoumal vznik a udržení přátelství. Podle jeho výzkumů je pro pocit blízkosti klíčová kumulace sdíleného času a zkušeností. Zkoušky pevnosti přátelství často přicházejí v přelomových životních momentech: při změně školy, práce, partnera, stěhování nebo narození dětí. Jestli o přátelství nechceme přijít, je potřeba ho neodsouvat na někdy, „až se to bude víc hodit, na potom".Přátelství se vzájemnými kontakty živí. Setkávat se, mluvit spolu je jeho základní potrava. Bez toho, abychom si alespoň tu a tam na sebe udělali čas, přátelství přežije jen stěží.
Jaké hodnoty nám přináší přátelství
Jsou chvíle, kdy dolujeme své síly a přátelé jsou automaticky ti, na které se pro útěchu a povzbuzení, stejně jako radu či jinou pomoc, automaticky obracíme jako první. Máme-li jich víc, příliš ani nepřemýšlíme, komu z nich zavolat či napsat, podvědomí dobře ví, u koho najde náplast na zranění a kdo do něj nechtíc přisype sůl. Bonusy přátelství jsou jasné. Je zdrojem radosti, sdíleného štěstí a životní spokojenosti. Omezuje pocity osamělosti a izolace, posiluje pocit sounáležitosti. A konečně poskytuje emocionální i praktickou oporu v zátěžových situacích. Své přátele potřebujeme úplně stejně jako oni nás.
Zdroj: autorský článek
