Z ranveje rovnou do ráje: Proč se na Madeiře přistává nadvakrát (a proč to stojí za to)
Ostrov v Atlantiku, který patří mezi sny cestovatelů a botaniků. Z hlavy nikdy nevymažete bohaté trsy hortenzií, pozorování ptáků při cestách podél levád ve vavřínových lesích, vlny divoce valící kameny, delfíny a velryby. Jaro je tady po celý rok a jeho nejkrásnější sezona právě vrcholí.
Odpolední slunce se kloní k obzoru, a pokud se zrovna úzkostlivě nedržíte sedadla v letadle kvůli adrenalinovému přistání na krátké ranveji se srázem, máte prostor pro úžas. Blížíte se k ostrovu v purpurovém oparu, křídlo nakloněného letadla téměř líže vlny a v moři pod vámi skáčou ve zčeřené vodě delfíni. Možná přistanete napoprvé, možná na několik pokusů, to záleží na síle vedlejšího větru, nikoli umu pilotů. Jeden vedle druhého jsou to zkušení profíci, ať už letíte s jakoukoli společností. Která by, probůh, riskovala.
Ráj – To bez debat
Tak aby bylo jasno. Madeira je úchvatná a má všechno, co o ní píšou bedekry. Ostrov jara, kde nikdy nepromrznete, ani vás neusmaží letní vedra. Ano, madeirské víno je slavná gurmánská lahůdka, ale věřte, že vás čekají silnější zážitky. Hory s vysokohorskou vegetací, pak hory s vodopády a bujnou až tropickou vegetací připomínající asijské scenerie, vavřínový a eukalyptový les se vzácnými druhy ptáků stínící levády - kanály svádějící z kopců vodu do údolí. A palmy obsypané banány snad u každého domu, pole cukrové třtiny, hortenzie, jejichž trsy samovolně rostou i ze zpevněné krajnice horské silnice. Pak také miniaturní pitoreskní domky v Santaně, čisté moře s velrybami a houfy delfínů. Fiesty, veselý noční život ve Funchalu, bohaté trhy, modro-bílé portugalské mozaiky azulejos a madeirskou krajkou vyšívané ubrusy. Je to ráj pro turisty s pohorkami, surfaře, profesionální i amatérské přírodozpytce, milovníky zahrad, gastronauty i ty, kteří potřebují v oceánském vzduchu zvolnit a vydechnout. Je velmi pravděpodobné, že se sem budete nutně potřebovat vrátit.
Na co vás bedekry a cestovky příliš nepřipraví? Je to pár detailů, s nimiž je dobré počítat. Moc se nevykoupete, na velrybu, ba ani delfíny nemusíte mít štěstí a vrcholy hor často obalí mlha, takže výhledy do daleka se pak samozřejmě nekonají. Prostě příroda. Přes veškerý turismus divoká a podmanivá s intenzivním kouzlem okamžiku. Jenže tak to má přece být. Na Madeiře se prožitky nerozplývají v příjemné přímořské nic. A to dokonce i když se rozhodnete ostrov křížem krážem neprozkoumávat.
Valící se kameny
„Cestování a změna místa dodávají mysli novou sílu,“ poznamenal Seneca. Platí to při výletu za humna, a pro Madeiru koncentrovaně. Sedíte na jednom z dřevěných plat rozmístěných na kamenité pláži v Machicu, městě, kde po objevu ostrova portugalskými mořeplavci vznikla první osada. Zpěněné vlny příboje s rachotem převalují masu kamenů. Ne, tam opravdu nechcete vlézt. Ale ani neodejdete. Uzemněně sedíte a hledíte. Nejprve přijde pocit, že vás energie rozdrtí, a pak někdy později si uvědomíte, že ji máte novou, trochu drsnější, trochu silnější. Ostrov převálcoval únavu, profoukal hlavu. Jste v pohodě.
Fakt je, že Madeira opravdu není destinace pro cachtání se v moři. Vlny jsou tu divoké, skály vysoké a pláže skalnaté, maximálně nakombinované s černým lávovým pískem. Pokud nejste typ, co neřeší, že ze skály vedou dlouhé schůdky do vln narážejících na pobřeží a že z nich asi jen tak snadno nevylezete nahoru, pak máte několik možností. Na nejznámější pláže se sopečným pískem a kameny narazíte v hlavním městě Funchalu a na východě poblíž Ponta São Lourenço, dvě zlatavé pláže s pískem navezeným ze Sahary v Machicu a v Calhetě. V každém případě nikdy nic velkého. Na luxusní písečnou pláž se musíte vydat lodí, případně letadlem na čtyřicet kilometrů vzdálený ostrov Porto Santo. Když budete mít štěstí, uvidíte tam i přes postavené resorty dudky a králíky. Prima koupání je i v lávových jezírkách. Nejvíce jich objevíte na severní části ostrova, která by měla mít ve znaku surf. Ty největší vlny, kvůli kterým se na Madeiru sjíždějí surfaři z celého světa, přicházejí k jihu do oblasti kolem slunečných vesnic Jardim do Mar a Paul do Mar. Zkušení tady mohou zažít svou osudovou vlnu a dost adrenalinu si užijí i pozorovatelé. To pak chce sklenku ponchy, rumové pálenky s medem a citronovou šťávou. Však ji také vymysleli rybáři z jižního pobřeží u města Câmara de Lobos.
Setkání s velrybou
Příjemné jsou malé schované pláže. Často bývají zastávkou lodí vyplouvajících z funchalského přístavu za velrybami a delfíny. Pravděpodobnost, že vám zvednou náladu delfíni a že si s nimi třeba i zaplavete, je solidní, žije jich tady na dvacet druhů. Setkat se s velrybou je větší vzácnost. Nejčastěji narazíte na skupiny kulohlavců, ale v hlavní sezoně včetně října je slušná pravděpodobnost, že se nedaleko vás vynoří keporkak, kosatka či vorvaň. Je to štěstí a většina turistů nezaváhá, nadšeně si to užívá a fotí a točí na mobily, až se z nich kouří. Pak jsou tady ti, jejichž životním snem bylo právě setkání s velrybou. Často jen zmlknou, sevřou lana jachty a vpíjejí se do mohutného savce, aby ho nikdy nevymazali z hlavy. Vím, o čem mluvím, také mám svého keporkaka.
Tak chutná Madeira
Zaprvé chutná po madeirském vínu. Nejenže se koštuje, ale ochucují se jím omáčky, marmelády, sladkosti. Také po rumu, ze kterého se vyrábí poncha a likér Tim Tam Tum. Chutná i po espetadě – hovězích špízech napíchaných na větvích vavřínu a pečených nad ohništěm, espadě – lahodné tkaničnici připravované s banány či v kořeněné verzi na víně, arroz de marisco – bohatém eintopfu z rýže nebo špaget a hromady ryb a darů moře, lapas grelhadas – přílipkách podávaných na horkém plátu s bylinkovým máslem a citronem. To nejprostější, na co budete vzpomínat, je ale exotické ovoce v dokonalé zralosti. Tady poznáte, jak chutná aração – hřebíčkovec, annona cherimola i jak má správě chutnat třeba obyčejný banán.
Cesty po ostrově
Vyplatí se půjčit si auto, ale i k nejvyšším místům vás solidně přiblíží výletní minibusy. Ničivá není ani cena taxi. Vyjde levněji, pokud si na ně mávnete sami. Perfektním a levným způsobem cestování jsou ale běžné linkové autobusy. Čisté a klimatizované. Mají jediné riziko. Když chcete vystoupit, musíte zazvonit. Netrefíte se? Jedete prostě dál. Spojů je naštěstí dost a v nejhorším vás vrátí na správné místo taxi...
"Článek vyšel v časopise Moje psychologie 9/2023"
Zdroj: autorský článek
