Nepamatujete si dětství? Nemusí to být nutně trauma, které vám maže vzpomínky
Naše zážitky z raných let formují to, kým jsme, a utvářejí náš pohled na svět. Slouží jako stavební kameny naší dospělé identity. Co se ale stane, když se při pohledu do minulosti setkáte jen s prázdnem? Ztráta vzpomínek na dětství může být znepokojivá, často se však bojíme zbytečně.
Kdo má zkušenost s terapií ví, že psychoterapeuti často vedou své klienty k reflexi jejich minulosti, protože právě ta drží klíč k pochopení přítomnosti. Co když si ale z dětství nepamatujete zhola nic? První myšlenka, která mnoha lidem v takové chvíli bleskne hlavou, zní: „Muselo se mi stát něco strašného, co můj mozek vytěsnil.“ Tento předpoklad je sice logický, ale ve většině případů zcela nepodložený. Existuje rozšířená mylná představa, že hlavní příčinou tzv. dětské amnézie je trauma. Pravda je však mnohem prozaičtější a skrývá se v fascinující složitosti vývoje našeho mozku.
Fenomén zvaný dětská amnézie
Pokud si nevybavujete nic z doby, kdy vám byly dva roky, jste naprosto v pořádku. Dětská (nebo také infantilní) amnézie je odborný termín pro neschopnost dospělých vybavit si epizodické vzpomínky z raného dětství.
Je naprosto normální a fyziologické, že si nepamatujeme události z věku 0 až 3 let a že naše vzpomínky na období před 10. rokem života jsou velmi útržkovité. Nejedná se o běžné zapomínání, které zažíváme v dospělosti, kdy nám z hlavy postupně mizí drobné detaily.
Dokonce i děti mají s časovým zařazením svých raných vzpomínek problém. Studie ukazují, že jak děti dospívají, často nesprávně odhadují, kdy se jejich vzpomínky odehrály, a například setkání s kamarádem si v paměti posunou o více než rok později, než se reálně stalo.
Hipokampus: Architekt i ničitel vzpomínek
Proč nám tedy mozek tyto rané roky maže? Odpověď leží v části mozku zvané hipokampus. Ten je naprosto zásadní pro utváření vzpomínek na prožité události. Hipokampus je navíc jedinečný tím, že nepřestává produkovat nové neurony ani v dospělosti.
Během dětství je tato produkce nových buněk enormní. Jedna z předních vědeckých hypotéz tvrdí, že jak se tyto rychle rostoucí nové neurony v dětství začleňují do mozkových okruhů, jednoduše naruší a „přepíšou“ dřívější sítě vzpomínek.
Další teorie nabízí ještě zajímavější pohled: naše rané vzpomínky možná nezmizely úplně. Jsou pouze uloženy ve formátu, který náš dospělý mozek už neumí přečíst a explicitně vyvolat.
Kdy za tím stojí něco jiného?
Ačkoli je dětská amnézie běžnou součástí vývoje, existují výjimky. Jak jsme již zmínili, trauma nemusí být hlavní příčinou, ale může hrát svou roli. V případě určitých traumatických zážitků mozek systém hipokampu úplně obejde. Vzpomínky se uloží v jiných částech mozku, což způsobuje, že je mnohem těžší si je později vědomě vybavit. Kromě toho existují i vzácné genetické mutace nebo buněčné alterace, které mohou vývoj hipokampu narušit a vést k abnormálně rychlé ztrátě paměti.
Jak se vypořádat s pocitem prázdnoty
Neschopnost vybavit si části svého vlastního života může působit děsivě. Zcela přirozeně se objevují otázky, zda vám neuniká pochopení klíčových částí vás samotných.
Zde je několik kroků, jak s tímto pocitem pracovat:
- Přijměte to jako fakt: Uvědomte si, že velká část chybějících vzpomínek je přirozeným důsledkem toho, jak lidský mozek roste a vyvíjí se.
- Nebojte se říct si o pomoc: Pokud vám mezery v paměti způsobují úzkost, neklid nebo máte silné podezření na nevyřešené trauma, vyhledejte terapeuta. Existují velmi účinné metody, jako je například terapie EMDR (desenzibilizace a přepracování pomocí očních pohybů), které pomáhají trauma bezpečně zpracovat. Pokud máte podezření na zdravotní problém, konzultujte situaci se svým lékařem.
- Tvořte svůj nový archiv: Minulost už nezměníme a rané dětství si pravděpodobně nevybavíme. Můžeme se ale zaměřit na přítomnost. Věnujte se svým blízkým, buďte všímaví k tomu, co právě prožíváte, foťte, pište si deník.
I když možná nemáte klíč k prvním kapitolám svého života, držíte v ruce pero, kterým píšete ty další. Můžete si tak vědomě vybudovat osobní trezor plný krásných vzpomínek, ze kterého budete moci čerpat už napořád.
