Psychologika 04: Dělají z nás videohry asociální násilníky? Ne, učí spíš trpělivosti a empatii
Máte pocit, že videohry jsou jen ztráta času? Pak se mýlíte. Ve skutečnosti se jedná o největší zábavní průmysl světa, který co do obratu hravě strčí do kapsy Hollywood i hudební průmysl dohromady. Hry už dávno nejsou jen o posouvání barevných pixelů. Jsou to interaktivní světy, které nás vzdělávají, formují naši identitu a někdy nám o nás samotných prozradí víc, než bychom si chtěli připustit.
Naše záliba v digitálních příbězích totiž není náhodná. Hry nám nabízejí prostor, kde se z pasivních pozorovatelů stáváme hybateli děje. Je to fascinující „stroj na zážitky“, který nám dává pocit kompetence a kontroly i ve chvílích, kdy v reálném životě zrovna tápeme. Hra nás nenutí jen sledovat, jak hrdina trpí, nutí nás činit morální rozhodnutí, za která neseme osobní odpovědnost.
Pokud tedy máte pocit, že hry jsou jen izolovanou zábavou pro samotáře, nový díl podcastu Psychologika vás vyvede z omylu. Herní komunity dnes tvoří bezpečné přístavy pro lidi s úzkostmi, kteří zde nacházejí sociální kontakt bez tlaku fyzického světa. Hry jsou místem, kde se můžeme učit spolupracovat, řešit konflikty a kde stav flow funguje jako digitální očista mozku od každodenního stresu.
Dají se videohry využít ve vzdělávání? Jak moc tenká je hranice mezi relaxem a nebezpečným únikem z reality? A proč se dospělí lidé ve svém volném čase dobrovolně stresují náročnými herními úkoly? Na všechny tyhle otázky odpovídá další díl pořadu, který vyvrátí všechno, co jste si doteď o herním světě mysleli. Už teď na vašich podcastových platformách nebo ve videu níže.
Zdroj: autorský článek
