Mladá generace? Jsou spíš dvě, které se velmi liší ve svých názorech
Mladá generace, to jsou ve skutečnosti generace dvě, které se velmi liší ve svých názorech. Postoje mladých mužů a žen se totiž čím dál příkřeji rozcházejí.
Představte si dystopickou budoucnost, v níž po celém, dříve vyspělém světě, zuří nemilosrdná občanská válka dvou stran. Většina mužů podporuje ultrakonzervativní Řád, který hlásá návrat k „tradičním hodnotám“. Ženy se mají stát majetkem mužů, homosexualita je postavena mimo zákon, státy se mají uzavřít v přísně střežených hranicích a řeči o klimatické změně jsou trestně stíhány. Drtivá většina žen stojí na straně teroristického hnutí Láska, které zastává myšlenky radikálního feminismu, progresivismu a ekologie. Má na svědomí řadu teroristických útoků, zajaté odpůrce mučí v podzemních kobkách a v jeho řadách stále probíhají děsivé ideologické čistky. Manželství v důsledku toho téměř vymizelo, porodnost se blíží nule, poslední rodiny se skrývají v odlehlých venkovských komunitách.
Čláek si můžete poslechnout i v audioverzi:
Připomíná vám to něco mezi Příběhem služebnice a Sexmisí? A přitom právě takhle by s nadsázkou mohl vypadat svět budoucnosti, pokud bude nadále pokračovat současný trend. Sociologické výzkumy po celém světě totiž ukazují, že mladé ženy a muži generace Z se ve svých názorech stále více vzdalují. Zatímco ženy okolo dvaceti inklinují k progresivismu, feminismu a zjednodušeně řečeno, levicovým myšlenkám, muži stejného věku jsou více konzervativní, často odmítají imigraci a probíhající společenské změny jsou jim proti srsti. „Mladí lidé do třiceti let ve skutečnosti tvoří dvě generace, ne jednu,“ říká britská socioložka Alice Evans.
Ženy, ty chamtivé mrchy
Potvrzují to údaje z řady zemí. Ve Spojených státech jsou podle výzkumu Gallupova institutu mladé ženy do třiceti let o třicet procent liberálnější než jejich mužští vrstevníci. Podobně je tomu ve Velké Británii i v Německu, kde se část mladých mužů navíc aktivně posouvá k pravicové části voličského spektra, například ke krajně pravicové politické straně Alternativa pro Německo. Mladí Němci jsou dokonce většími odpůrci imigrace než lidé ve věku jejich rodičů. A obdobná situace je i v Polsku: V loňských parlamentních volbách téměř polovina mužů od osmnácti do jednadvaceti let dala svůj hlas krajně pravicové straně Konfederace, kterou na rozdíl od nich volila jen šestina mladých žen. Všechny tyto výzkumy ukazují na skutečnost, že v těchto zemích dívky kolem dvaceti mnohem častěji protestují proti rasové či společenské nespravedlnosti.
Nejextrémnějším případem je ale Jižní Korea, kde přetrvávají velké genderové nerovnosti a současně je osmdesát procent mladých mužů přesvědčeno, že to oni jsou diskriminováni. „Představte si, že jste třicetiletý Korejec,“ popisuje socioložka Alice Evans. „Pracujete v kanceláři do pozdních hodin, ale ve firemní hierarchii jste pořád na nízké pozici a šikanují vás nároční šéfové. Ženy se v práci chovají jako úslužné sekretářky, na poradách všem servírují čaj. Ale pokud jde o vztahy, nedají vám šanci. Randění je noční můra, dívek je méně než chlapců a váš nízký plat z vás dělá neatraktivního lúzra. To je spolehlivý recept na frustraci. Můžete se snažit na sobě pracovat, chodit do fitka, ale jednodušší je utěšovat se s kamarády a navzájem se ubezpečovat, že: Ženské jsou chamtivé mrchy. Ve všem to mají lehčí, můžou se bohatě vdát. Jsou to děvky.“ Výsledek? Jižní Korea má nejnižší porodnost na světě, v roce 2022 připadalo na jednu ženu pouze 0,78 porodu. V Česku není situace (zatím) takhle vyhrocená. Z dat společnosti Median dokonce vyplývá, že 70 procent mladých Češek se o politiku vůbec nezajímá, zatímco u mladých mužů to je pouze 44 procent.
Otázkou ovšem je, co mladí lidé pokládají za „politiku“. Pokud si pod tím představí jen hádky v parlamentu, nelze se jim divit. Na druhou stranu, u některých výsostně politických otázek se i u nás názory obou pohlaví výrazně rozcházejí. Například manželství pro všechny podle dat Medianu podporuje 79 procent dívek z generace Z, ale jen 43 procent chlapců. To je méně než průměr celé populace napříč všemi věkovými kategoriemi, který činí 47 procent.
Svobodu, nebo laskavost?
Sociologové se shodují, že jedním ze spouštěčů tohoto velkého názorového štěpení bylo hnutí MeToo, které dalo výrazněji zaznít feministickým myšlenkám a díky němu se začalo hlasitěji mluvit o letitých genderových nespravedlnostech. Určité rozdíly mezi postoji mladých mužů a žen tu ale byly už mnohem dříve. U nás pochopitelně nejsou dostupná data z doby komunistické totality, dlouhodobé výzkumy prováděné na univerzitách Západu ale ukazují postupující proměnu: do roku 1980 byli mladí muži ve svých názorech výrazně liberálnější než jejich vrstevnice. V průběhu osmdesátých let se rozdíly vyrovnaly a od roku 1987 jsou to spíše studentky, které zastávají liberální a progresivní myšlenky.
O čem se mlčí: O genderových stereotypech s Honzou Vojtkem
Názorovou propast na západních univerzitách ukázal výzkum Knightovy nadace z roku 2017. Tři tisíce studentů tehdy odpovídalo na otázku: „Kdybyste měli zvolit jen jednu věc, co si podle vás více zasluhuje ochranu: Diverzita a inkluzivní společnost, nebo svoboda slova?“ Jinými slovy, máme být na sebe hodní, nebo si každý může říkat, co chce? Zatímco 61 procent studentů preferovalo svobodu slova, dvě třetiny studentek byly pro ochranu diverzity a inkluze. Politolog Dennis Chang to komentuje: „Genderový rozdíl v politické toleranci, kdy ženy jsou ochotnější cenzurovat kontroverzní a potenciálně škodlivé myšlenky, se objevuje již v nejstarších výzkumech na toto téma od padesátých let.“
Čím líp pro ně, tím hůř pro nás
Alice Evans se také vydala po stopách důvodů, které vedly k názorovému rozštěpení současné mladé generace. Jedním z nich je podle ní feminizace kultury, kdy již od devadesátých let zní ve veřejném prostoru čím dál výrazněji hlasy spisovatelek, novinářek a scenáristek. A druhým, ještě výraznějším, je ekonomická nejistota. Zejména mladí muži v regionech s vysokou nezaměstnaností a v zemích, kde je nízká důvěra ke státním institucím, mívají sklon tvrdit, že podpora práv žen ohrožuje příležitosti mužů. Čím horší jsou jejich šance uspět, vydělat si na slušné živobytí, najít si partnerku, tím častěji propadají sexismu a xenofobii. Věří, že svět funguje na principu „hry s nulovým součtem“, tedy že příležitostí je omezené množství a za každý úspěch musí někdo jiný zaplatit svým neúspěchem. Pokud tedy více žen nastoupí do vedoucích pozic se stejnými platy jako muži, povede to k tomu, že mužům se bude dařit hůř.
Všechny tyto tendence se ale výrazně přiostřily s nástupem sociálních sítí a vytvořením názorových bublin, v nichž se zastánci určitých názorů navzájem hecují do ještě větších extrémů, které často mají s realitou málo společného. Alice Evans uvádí příklad: „Kdo má platit na rande? Když na sociálních sítích zazní tahle otázka, mladí muži si začnou kolektivně stěžovat, že ženy to očekávají a jak je to nefér. I když skutečnost bývá úplně jiná.“
Ve světě sociálních sítí přilévají do ohně extremističtí influenceři. Jedním z nich je Andrew Tate, který byl opakovaně zatčen v Rumunsku za obchodování s lidmi, znásilnění a další sexuální zločiny. Bývalý kickboxer a influencer, který se prohlašuje za mizogyna a říká, že svět by byl lepší bez žen, je mezi určitou částí mladých mužů neuvěřitelně populární. Adoruje ho i část chlapců v Česku, jak ukázal loňský průzkum na některých základních školách. „Tato věková skupina čerpá většinu svých informací ze sociálních sítí,“ uvažuje profesorka Rosie Campbell z londýnské King‘s College. „Mladí muži tam neustále čtou o ,girl power‘, ale ve své životní fázi ještě nechápou, na jaké nerovnosti ženy v reálném světě narážejí.“
Přátelství a empatie
Je možné tu tvořící se propast mezi mladými muži a ženami nějak překlenout? Socioložka Alice Evans poukazuje na to, že genderové názorové rozdíly nejsou tak výrazné v chudých, religiózních a autoritářských společnostech, kde rodiny musejí držet pohromadě, aby přežily, děti jsou vychovávány v úctě k tradici a v poslušnosti k rodičům. To ale nejspíš není cesta, kterou by se západní země chtěly vydat.
Druhou cestou je podle ní podpora vzájemné empatie: „Každý má své vlastní trable. Když neznáme nesnáze, kterým ten druhý musí čelit, můžeme si myslet, že to má v životě lehčí než my. Během svého výzkumu jsem zjistila, že empatii podporují zejména přátelství mezi oběma pohlavími.“ Důležité podle ní je, aby se mladí lidé co nejvíc potkávali v reálném světě a tím narušovali algoritmy bublin na sociálních sítích. To je nejjistější způsob, jak rozbít mýty o „chamtivých mrchách“, „zmagořených feministkách“, „sexistických prasatech“ a „zakomplexovaných hráčích videoher“.
