Kostarika není jen rájem lenochodů, ale i lekcí pokory, ze které se vám nebude chtít domů
Příroda je na Kostarice fascinující, bujná zeleň a očistné vodopády, hustá omamná káva a hlavně osvobozující atmosféra. Tedy pokud jste ochotni se naladit na zdejší Pura Vida.
Kostarický „čistý život“ čili Pura Vida není pozdrav ekologicky či duchovně zacílené komunity, nýbrž shrnutí přístupu k životu. Čistota tkví v úsměvu, radosti ze života, vděčnosti za barvy a dary přírody. Tak se lidé zdraví a toto přesně si navzájem přejí. Pro našince očistná čistota. Jestli při ní budete putovat mlžným lesem, surfovat v oceánu, meditovat a cvičit jógu nebo popíjet pivo pod banánovníkem a všemi smysly nasávat atmosféru je úplně jedno. Hlavně žádná křeč.
Sny…
Kostarika je bezesporu středoamerický ráj s řadou trefných přezdívek. „Banánová republika“ bez pejorativního nádechu, protože jde o předního exportéra banánů, ananasu a kávy. Perla Střední Ameriky pro rozmanitost přírody. Švýcarsko Střední Ameriky pro její bohatství. Jméno Costa Rica neboli bohaté pobřeží jí udělil nadšený Kryštof Kolumbus. Od jeho časů se sice mnohé změnilo, úrodné půdě a kokosovým palmám například muselo ustoupit nemálo hektarů pralesa. Nicméně stále je to parádní kousek zelené planety, který vás dostane intenzitou barev, vůní, zvuků, chutí a fascinujícím množstvím živočišných druhů. Lenochodi, opice, nosálové, tapíři, želvy, chameleoni, žáby, oceloti, pumy, jaguáři, fascinující plejáda ptactva – všude uvidíte tukany, případně jejich suvenýrové připomínky, papoušky, ledňáčky, na co si jen vzpomenete, včetně velké vzácnosti – více než padesáti druhů kolibříků. Klidně se zasněte a představte si, jak procházíte nad džunglí přes visutou lávku a pozorujete cvrkot pod vámi, projíždíte po řece tropickým lesem a pozorujete ptáky, motýly, krokodýly, vyjdete z domu a zvolna se k vám přátelsky natáhne ruka lenochoda.
…A realita
A teď trocha přízemnosti. Jestli vám může zkazit den pořádná dešťová sprcha, charakteristická zvláště pro karibskou stranu Kordiller, naplánujte si cestu v období sucha, tedy mezi prosincem a dubnem. Počítejte s tím, že vstupy do národních parků nejsou žádná láce, stejně jako půjčovné za pronájem automobilu či jídlo v turistických restauracích. Cesty, zejména v okolí měst, jsou během dne zacpané, provoz brzdí rozhrkaná nákladní auta. Řada cest na venkově je poněkud riskantních, úzkých, s hlubokými srázy, obecně odbočky mimo hlavní cesty bývají prašné a kamenité. Ne každá pláž je romantika sama, a když chytnete vlny, „bahýnko“ to prostě nebude. Na cesty džunglí a mlžným lesem je dobré mít průvodce, také je třeba počítat s hady a všelijakou havětí, nemálo adrenalinu zajistí i blízkost jaguára. Nedivte se také, když při cestě džunglí k vodopádům na rozechvělý dotaz, co bude, když vás uštkne had či píchne jedovatý hmyz, se domorodý průvodce usměje a ujistí vás, že to nemáte řešit, to je prostě osud… a příroda pomůže.
…A parádní realita
Na všechno výše zmíněné se lze ve věku digitálních technologií dobře připravit. Takže jednoduše, pokud nemáte nervy na divoká zvířata ve své blízkosti, nesnášíte prach cest, je vám nevolno z výšek a rozčílí vás vysoká vlna, je rozumné zvážit investici do jiného cestovatelského zážitku. Pro ty ostatní platí tyto radosti – na pobřeží najdete malé přírodní pláže, na které doráží bujná vegetace, jakož i místa, kde vám namíchají drink a podají vychlazené pivo, na surfing vám stačí triko. Prohřát svaly si můžete v termálních pramenech u sopky Arenal, prozkoumat pěstování ananasu a kakaovníků na farmách, i v obyčejných vesnicích často narazíte na papír přibitý na prkně, který oznamuje, že se napojíte na Wi-Fi. Místní průvodce se může ukázat jako poklad – každou chvíli vám dá něco ochutnat, trhá, co roste kolem, ovoce, kokosovou vodu, cestou do džungle rostliny, které jste nejspíš nikdy neviděli, ani o nich neslyšeli, všechno bez obav, zdejší obyvatelé jsou znalci přírody a koneckonců, přece si neotráví turistu…
Jednou z kostarických největších radostí a lékem na chmury světa je zdejší káva. Pěstovaná bez chemie, ručně sklízená a připravovaná, ta nejlepší zrna potom pocházejí ze sopečné půdy v oblasti Tarrazu. Káva je to hustá, aromatická, díky vyššímu obsahu cukru a olejů přirozeně nasládlá. Do pořádného hrnku vám ji uvaří i v odlehlé vesnici, jako filtr klidně poslouží papírový pytlík, kdo by se u takového požitku zabýval detaily… A pamatujte, to nejlepší, co na Kostarice potkáte, jsou vždycky lidé. Přátelští a obecně vzato bez předsudků. Indiáni, domácí „Tico“, lidé afrokaribského původu, přistěhovalci z obou částí Ameriky, z Evropy, Austrálie.
Pro hledače pokladů
„Dnes je dnes. Můj oblíbený den.“ Parafráze na medvídka Pú charakterizuje základní životní pocit Kostaričanů. A ten je naštěstí nakažlivý. Kromě podmanivé přírody a bezpečnosti, kterou byste ve Střední Americe pohledali, se stal důvodem, proč se Kostarika stala nejvyhledávanější zemí této části světa. A den je třeba přivítat, i v chýši se ráno Kostaričan upraví, jak nejlépe může, protože tím projevuje úctu a chce přinést trochu radosti lidem kolem, v pohodě se nasnídá, nejčastěji si dá silnou kávu, čerstvou ovocnou šťávu a vydatné gallo pinto, syté kořeněné jídlo z fazolí a rýže, ke kterému se často přidávají míchaná vejce, smažený plantain, toasty. Pak nasadí úsměv, a ten se snaží udržet až do chvíle, kdy za sebou večer zavře dveře a chystá se na kutě. Jestli někde natrénovat terapii úsměvem, tak nejspíš tady. Lidé jsou hodně na pohodu, žádná honorace, úsměvům můžete věřit a slunce v kombinaci s přírodou, báječnou kávou a hromadou čerstvého exotického ovoce prostě funguje spolehlivě.
Svou roli v pocitu přijetí Kostarikou hraje ještě jedna důležitá věc – turistům se nezávidí. Možná mám jen chýši a žiju z ruky do úst, ale proč si otravovat život… „To je dobře, že se ti daří, pro mě je dobře, že přijedeš, ale víš co, my se sejdeme, dáme si pivko při západu slunce, když je průšvih, pomůžeme si, žijeme v krásné zemi a žádná hoňka. Ty za všechny tyhle normální věci platíš velkou cenu, letíš do daleka, musíš na to vydělat spoustu peněz, udělat si čas.“ A to je ono. Turista je sice zdrojem příjmu, ale pokud je ochotný neremcat kvůli detailům, které si představoval jinak, a využije možnost naladit se na přístup k životu místních, objeví ten největší kostarický poklad. Mír s lidmi, s přírodou a aspoň na chvíli se sebou samým.
Dobré vědět
- Čerstvé šťávy z exotického ovoce jsou dokonalé, za horka nepotřebujete vlastně ani nic moc jiného. Je ale rozumné se vzdát ledu, který může způsobit zažívací potíže.
- Centrem místního života bývají pouliční bary zvané soda. Připravují se v nich ovocné šťávy.
- Kakao se objevuje v řadě jídel, čokoláda patří mezi nejmilovanější pochutiny, nabídnou vám ji často i ve vzdálených chýších. Samotná výroba čokolády s nejrůznějšími přísadami patří mezi oblíbené kratochvíle místních.
- Jídlo nabízené ve vesnicích bývá nekomplikované, připravené z místních plodin a bylin, základem je kukuřičná mouka. Připravuje se často na dřevě, které mu propůjčuje kouřovou chuť.
"Článek vyšel v časopise Moje psychologie 2//24"
