Fenomén NIMBY: Chceme lepší svět, ale ne za svými okny
Považujeme se za tolerantní společnost. Třídíme odpad, přispíváme na charitu a chápeme, že lidé v nouzi nebo senioři potřebují místo, kde mohou důstojně žít. Jenže pak nastane situace, která naše přesvědčení otestuje v praxi: město oznámí záměr postavit sociální zařízení přímo v naší čtvrti. V tu chvíli se v hlavě ozve tichý, ale neoblomný hlas: „To je skvělý, ale vážně musí být zrovna tady?“
Tento psychologický paradox má své jméno. Říká se mu NIMBY a je mnohem rozšířenější, než jsme si možná ochotni připustit.
Ne na mém dvorku
NIMBY je akronym z anglického „Not In My Backyard“ (ne na mém dvorku) a dostal se i do slovníku Cambridge, ten ho popisuje jako situaci, kdy člověk souhlasí s důležitostí stavby (nebo aktivity) jako takové, ale odmítá, aby se realizovala v blízkosti jeho domova.
Ještě v osmdesátých letech se pojem skloňoval hlavně v momentě, kdy lidé protestovali proti skládkám odpadu nebo výstavbě elektráren. Dneska ale celý problém dostal mnohem citlivější, sociální rozměr. NIMBY efekt se totiž stále častěji obrací proti zařízením, která mají pomáhat lidem, ať už jde o domovy pro seniory, centra pro léčbu závislostí, chráněné bydlení, nebo dokonce i dětská hřiště.
NIMBY jako boj o bezpečí, nebo sobectví?
Pokud jste u sebe NIMBY tendence někdy zpozorovali, nemusíte se hned odsuzovat. Podle odborníků nejsou lidé, u kterých se tento syndrom projevil, a priori „zlí“. Často prožívají silný vnitřní konflikt. Na jedné si moc dobře uvědomují, že společnost se musí rovíjet, na druhé straně cítí strach z neznáma, který samozřejmě může být oprávněný. Bojí se, že výstavba sníží hodnotu jejich nemovitosti, v okolí naroste kriminalita, nebudou mít kde parkovat a že dětské hřiště bude generovat soustavný hluk.
Co stojí za naším odporem?
Co rozhoduje o tom, zda novou stavbu přijmeme, nebo proti ní začneme bojovat? Podle časopisu American Journal of Community Psychology to překvapivě úzce souvisí s tím, jaké máme vztahy se sousedy.
Studie odhalila zvláštní psychologickou dynamiku. Ukázalo se totiž, že pokud člověk přijde o sociální vazby v místě bydliště (například se mu odstěhují blízcí přátelé), jeho tolerance klesá a tendence k odmítavým postojům naopak stoupá. Opačně tento efekt ale moc dobře nefunguje, dopad ztráty přátelských vztahů je totiž mnohem silnější než pozitivní vliv navázání těch nových.
Zdroj: EBSCO, Cambridge Dictionary, American Journal of Community Psychology
