Co stojí za sebepoškozováním nebo přejídáním? Tyto signály u teenagerů nepřehlížejte
Počet dospívajících, kteří se vědomě fyzicky sebepoškozují, v posledních letech výrazně roste. Řezání do kůže, pálení, ale i úmyslné omezování spánku nebo jídla – to vše může být formou sebepoškozování. Často je to zoufalý pokus, jak ulevit přetížené psychice, jak „alespoň něco cítit“, nebo naopak, jak necítit vůbec nic. V novém dílu podcastu Moje psychologie o této problematice hovoří Zuzana Krajča s psycholožkou Annou Frombergerovou.
Podle Anny Frombergerové je důležité pochopit, že teenager tímto chováním signalizuje, že neví, jak jinak zvládat stres, tlak, smutek či vinu. Stejný princip může stát i za poruchami příjmu potravy – nejen u známé mentální anorexie nebo bulimie, ale i u emočního jedení či záchvatovitého přejídání. Dospívající může jídlem nahrazovat chybějící pocit bezpečí, blízkosti nebo kontroly.
Jak to poznat? Varovnými signály jsou změny ve stravovacích návycích, utajování jídla, časté výkyvy nálad, nápadné výčitky svědomí po jídle nebo naopak přejídání v izolaci. Pokud rodič něco takového postřehne, měl by reagovat bez odsuzování – otevřeně, s klidem a zájmem: „Všiml/a jsem si, že se trápíš, mám o tebe strach. Chci ti pomoct.“
Únik do digitálního světa a návykových látek
Kromě jídla a sebepoškozování se u dospívajících stále častěji objevují závislosti jak látkové (např. alkohol, nikotin, kratom), tak nelátkové, zejména závislost na sociálních sítích nebo počítačových hrách. Tyto formy úniku jsou dnes dostupnější než kdy dřív. Sociální sítě navíc vytvářejí tlak na dokonalost a srovnávání, které můžou mladé lidi uvrhnout do spirály úzkosti, studu a nespokojenosti.
Kdy už můžeme mluvit o závislosti?
Když dítě ztrácí kontrolu nad časem stráveným online. Zanedbává školu, přátele, koníčky či spánek. Reaguje nepřiměřeně agresivně, když mu přístup k technologiím omezíte. Za těmito projevy se často skrývá snaha uniknout před stresem, osamělostí nebo pocitem, že „není dost dobré“.
Co mohou dělat rodiče?
Nezakazujte impulzivně a netrestejte, ale zajímejte se. Zkuste zjistit, co dítě na dané činnosti přitahuje, co mu dává a co se jí snaží nahradit. „Důležité je hledat proč, ne co přesně dělá špatně,“ říká Anna Frombergerová. Pomáhá otevřený rozhovor bez hodnocení a trpělivé budování důvěry.
Pokud máte podezření na sebepoškozování, poruchu příjmu potravy nebo závislost, neváhejte vyhledat odborníka – ideálně psychoterapeuta, který pracuje s dětmi nebo rodinou. Někdy je nejúčinnější rodinná terapie, protože problémy dospívajících často odrážejí napětí nebo nepochopení v celém rodinném systému.
Kam se obrátit o pomoc?
Pokud je situace naléhavá a nevíte, na koho se v první chvíli obrátit:
➡️ Organizace Endlessly: Nabízí anonymní chat pro teenagery, kde mohou bezpečně mluvit o tom, co prožívají, i když si netroufnou mluvit s rodiči.
➡️ Podpora pro rodiče: Endlessly nabízí také poradenství pro dospělé, jak s dětmi citlivá témata otevřít.
➡️ Linka bezpečí: Pro děti a studenty (116 111) a Rodičovská linka (606 021 021). Duševní bolest se nemusí projevovat slovy. Někdy ji poznáme jen tehdy, když se na své děti opravdu díváme.
Zdroj: autorský článek
