La Dolce vita: Tipy, jak si přenést italskou nenucenost do běžného života

Mnozí ho hledají, jenže málokteří najdou. Dolce vita je sen, mnohdy bláhový, ale vracející se s železnou pravidelností.
Neříkejte, že jste někdy nebrouzdali v nabídkách domů v Itálii za 5 eur. Když se ale podíváte na realitu života průměrného Itala, zase až takové „san marino“ to není. Tak proč ten sen stále máme v hlavě?
La dolce vita
Felliniho film o hédonistickém životním stylu, parfém od Diora, cukrárny, kavárny, prázdninové vily na bookingu, studijní mezikulturní program malé americké univerzity. Pod názvem La dolce vita (čili sladký život) se skrývá kdeco, vždy však něco, co v nás má vzbudit touhu po něčem příjemném, uspokojivém, optimistickém, jiskřivém, nevšedním, bohatém na cokoli. Je to něco, co nás kromě památek, galerií a přírody táhne na Apeninský poloostrov.
Něco, co tu chceme nasát pro svůj vlastní život, protože to z nějakého důvodu potřebujeme. Na tento fenomén v posledních letech bouřlivě reaguje filmový a zejména knižní trh, s knihami o nových začátcích v Itálii se roztrhl pytel a lidé romány typu Láska v Římě či Domek na Sicílii stále kupují a čtou. Pod jejich vlivem kolikrát plánují i cesty.
Když americká univerzitní učitelka a výborná spisovatelka Frances Mayes napsala o budování svého toskánského sídla Bramasole první knihu Pod toskánskýcm sluncem, a když byl podle ní natočen stejnojmenný film, rozpoutala nečekanou turistiku. Lidé na Frances často čekají u brány Bramasole, až bude vytahovat z auta nákup, a chtějí si s ní povídat. „Někdo by řekl, že je to hrozné, ale není. Z většiny lidí, kteří příjíždějí, nebo mi píšou, cítím, že nejde o pouhou zvědavost, ale že opravdu chtějí něco důležitého změnit, a můj život v Bramasole a samotná Itálie je k tomu povzbuzuje.“
Není to o řemeslném gelatu
Americká pycholožka a univerzitní pedagožka Raeleen D‘Agostino Mautner se roky zabývá komparatistikou životního stylu v USA a Itálii, o výsledcích svého zkoumání napsala několik knih. Poslední, 45 způsobů života jako Ital, obsahuje tipy, které můžeme zakomponovat do života.
Zjistila jsem, že štěstí není cíl, ale den ode dne kontinuálně běží s našimi životy. Jestli ho cítíme, souvisí kromě jiného s naší ochotou přizpůsobit se vlastní realitě, vážit si darů, které v našem životě máme, a v rozsahu, jaký je reálný, měnit to, co nás činí nešťastnými,“ shrnuje své poselství.
Výzkumem dolce vita se zabývá také italskokanadský klinický psycholog Davide D‘Alessandro. Kromě jiného si položil otázku, proč se do Itálie valí hromady turistů, aby ochutnali její sladký život, ale nedokážou zázraky dolce vita zažít sami doma. Naivně si myslí, že Italy dělají šťastnými maličkosti, jako je vychutnávání si kávy či řemeslná zmrzlina. „Nejsou to věci, ale hlavně každodenní chování provázené častými mikrovýbuchy štěstí. Vzpomeňte si na chvíle v italské kavárně nebo baru, na vášeň, se kterou Italové přinášejí svá jídla, na uctívání gelata, na italský vkus pro oblékání a na potěšení z večerní passeggiaty.
Dolce vita je umění vytěžit maximum z takových zdánlivě snadno dostupných radostí, ale není to tak jednoduché, jak byste možná čekali. Tyto malé kousky italské kultury jsou klamně nepolapitelné. Italové, včetně teenagerů, se kolektivně drží „sociálních scénářů“ a většina návštěvníků si neuvědomuje jejich důležitost, proto dolce vita tak těžce hledají,“ vysvětluje psycholog.
Far niente
Far niente, tedy nicnedělání. To je to kouzlo, po kterém často toužíme ve svých uštvaných životech a které zejména pod vlivem protestantské kultury cítíme jako provinění, protože ctností je práce, a zase jenom práce. Far niente se však ukazuje jako jeden z léků na unavenou duši dnešní doby. Chvilku nic nedělat, jen si tiše užívat. Přijmout do života siestu a na chvíli se natáhnout, dát si sklenku vína v baru a pozorovat pěnu dní na ulici, sedět na břehu moře a postouchat zvuk vln, pobýt jen tak v tichu s kamarádkou na balkoně, láskyplně očima obdivovat své rajčatové keříky, ale hlavně chvíli nic nepodnikat, neřešit. Blahodárný pocit, při kterém, jak kreativní lidé vědí, se dostavují nejlepší nápady. Nebo si taky nejlépe odpočinete, a o to tu především běží.
„Itálie nejvíce změnila můj smysl pro čas,“ přemýšlí americká spisovatelka Frances Mayes. „Souvisí to s tím, jak lidé berou čas a dovolují si být ve svém životě spontánní. Na rozdíl od nás nemyslí na to, že je středa večer a my musíme jít zítra ráno zase do práce. Ale středa, čtvrtek nebo jakákoli jiná noc je pro ně dobrá výmluva, proč jít ven a zůstat tam dlouho. Lidé se spolu spontánně zastavují, na malém městě máte pocit, že náměstí je vaším obývacím pokojem. Sdílejí recepty, dají si s někým espresso. Několikrát se mi stalo, že chci zaplatit za kávu a barista říká: Už je zaplacena! Tento druh platby dopředu, kdy si lidé navzájem kupují kávu, je krásným výrazem italského smyslu pro komunitu.“
Bella figura
Bella figura, volně přeloženo jako zachovat si fazonu, prosakuje životem Itala z jeho DNA i učení všedního dne. „Ne každý ji samozřejmě přijímá a ovládá. Jen tam někde v něm je, a třeba se krčí, aby vylezla, když situace nazraje,“ vyprávěla o svém italském životě a lidech v něm další spisovatelská „náplava“ z Ameriky Marlena de Blasi. „Vidím to nejsilněji na starých lidech, v jejichž společnosti ráda pobývám. Proměnili mě. Mnozí zažili velmi bolestné věci, se svou bella figura však dokážou žít důstojně.“ Díky nim vidím, že některé mé problémy jsou menší, než se zdají.“ Není to žádné zaříkadlo, je to pragmatický sklon dělat každý aspekt života tak krásným, jak jen může být. Novinářka a spisovatelka Kamin Mohammadi, Íránka, která po dlouhých letech v Londýně začala svůj život ve Florencii, to pochopila rychle. Umýt špinavé okno a nařasit na něm záclonu, před jídlem pěkně prostřít, i kdyby člověk jedl sám, v letním vedru upoceně neběhat po ulicích v mini topu, ale nést se v lehkých šatech. Zkuste její tipy, jak si bella figura vnést do každého dne.
Tipy, jak mít dolce vita každý den
- Ke kávě si sedněte.
- Jezte to nejkvalitnější ovoce, zeleninu, maso a sýr, jaké objevíte a jaké si můžete dovolit.
- Hýbejte se, co to jde, a nemusí to být v posilovně, hlavně choďte do schodů, tančete…
- Při chůzi myslete na rovné držení těla, koukejte se při ní před sebe, zdravte a usmívejte se na lidi.
- Nebuďte sami – ozývejte se přátelům, mámám, volejte jim nazpátek, vyřizujte maily a buďte v tomto spolehliví.
- Dbejte na dobré způsoby, mluvte slušně a prokazujte úctu starším.